Jorge Enfique Abello vystupuje ze stínu Armanda Mendozy

 

Konečně se snad svět dozví, kdo je Jorge Enrique Abello v civilu. Na rozdíl od záletného Armanda je to doma hodný chlapec.

 

„Milionkrát se mě ptali, jak se cítím jako žena slavného herce. Moje odpověď je stále stejná: jsem bez nadsázky hrdá. Ráda bych vyjasnila, že já i nejbližší přátelé nahlížíme na Jorgeho jinak: Nejprve vidíme citlivou lidskou bytost a tvrdého pracanta, a teprve potom výsledek – to znamená herce. A ještě mnohem později úspěšného herce. I pro něj je náš pohled motorem, který ho žene stále dopředu“, řekla televizní reportérka Marcela Salazar Jaramillo Abello o svém manželovi Jorgem Enriquovi. „Jorge mi vyprávěl“, pokračuje Marcela, „že když byl malý, zamykal se v domácí knihovně a prohlížel encyklopedie. V takových chvílích kolonizoval kontinent, cestoval s piráty po ostrovech a bojoval proti drakům. “ Že se z knihomola jednoho dne stal celosvětově známý latinskoamerický herec vypadá jako zázrak. Přestože už jako osmiletý kluk vystupoval v dětském divadle, nebylo hraní to, co by mu nějak zvlášť učarovalo.

Studoval komunikaci a produkci, což ho přivedlo k práci na videoklipech a reklamních kampaních. Na National University navštěvoval kameramanské kursy a pracoval jako hlavní kameraman. Nabídka zaskočit za herce, který se nedostavil na natáčení, přišla během prací na seriálu Esperame (Čekej na mě). Podruhé pak Jorge Enrique pomáhal režisérovi vybrat hlavního představitele do seriálu Caballos de Fuego (Ohniví koně), a když dlouho nemohli najít toho pravého, režisér přesvědčil Jorgeho Enriqua, aby se zkusil zúčastnit castingu, a pak i přijal nabízenou roli. Tak byl vytažen ze zákulisí a hozen rovnou před kameru.

V televizi debutoval v roce 1992 a hrál v několika telenovelách včetně velmi populární Perro Amor, v níž se objevila i Anna Maria Orozco a za kterou byl nominován na cenu za nejlepšího herce. A nakonec přišla nejúspěšnější role – Armando Mendoza v Ošklivce Betty.

 Ohromný úspěch Betty překročil hranice „rodné“ Kolumbie, zasáhl celou Latinskou Ameriku a rozšířil se po zbytku světa. O něčem takovém se nikomu z tvůrců nesnilo ani v nejdivočejších snech. Ana Maria a Jorge Enrique se rázem stali nejuznávanějšími hvězdami, jaké kdy zrodil svět telenovel. V rozhovoru, který jsme uveřejnili na začátku roku, přepočítávala Ana Maria cenu, kterou zaplatila za svou slávu. Pro Jorgeho Enriqua je situace ještě těžší, protože musí představovat tvrdého, egocentrického, velice nestálého Armanda Mendozu – postavu, která je pro herce pochybným požehnáním. Fanoušci ho stejnou měrou milují, jako podle jeho vlastních slov „právem nenávidí. Lidé mě zastavují na ulici a říkají: Nedělej tak špatné věci. Inzultují mě. Armando reprezentuje typ mladého ctižádostivého byznysmena. Muži, kteří chtějí rychle vydělat peníze, se objevují nejen v Kolumbii, ale ve všech koutech světa. Armando má zkrátka hluboké charakterové nedostatky, a na to jsou lidé velice citliví.“

A pak je tu samozřejmě i další cena, kterou herec platí za chvíle slávy – ztráta anonymity. „Nemáte soukromí. Je velmi obtížné pohybovat se na veřejnosti, třeba jít na nákup. A to dokonce nejen v Kolumbii, ale i jinde ve světě. Vůbec nevím, kam bych jel na dovolenou.“ A někteří fanoušci zacházejí do takových extrémů, že chtějí mít kousek svého idolu doma: „Jednou jsem se šel převléknout do šatny ve studiu, a co nevidím – někdo ukradl všechny mé šaty. Nenechal mi nic, v čem bych mohl jít domů. Vzal mi i klobouk, který jsem měl deset let. Prostě si to všechno odnesl! Víte, jak strašně jsem zloděje nenáviděl?“ vzpomíná Jorge Enrique v rozhovoru pro magazín Terra. Ale jsou i odměny, za něž Jorge Enrique děkuje například v časopisu Panorama ve Venezuele: „Považuji za velkou čest, že mě lidé nechají vstupovat do svých životů a světů. Naplňuje mě to vděkem, přestože to s sebou nese i obtíže. Jsem si vědom toho, že herec obohacuje mnoho lidí svým hlasem, tělem i duší a předává jim poselství.“ Navíc sláva umožnila Jorgemu Enriquovi cestovat kromě jiného do Spojených států, Španělska, Ecuadoru, Argentiny a Chile. Všude reprezentuje svou vlast: „Cítím se teď Kolumbijcem víc než kdy předtím.“ A když ho ženy zastavují na ulici a mluví s ním, obvykle se loučí slovy: Adios chino de mis ojos – Na shledanou, světlo mých očí.

Když se ho zeptáte, čemu připisuje tak obrovský úspěch Ošklivky Betty, odpovídá: „Věřím, že klíč úspěchu Betty je smích. Kolumbijci moc potřebují podněty ke smíchu. Zábava jim pomáhá udržet se nadhled nad každodenními problémy.“ Samozřejmě že zábava to byla i pro ty, kdo dávali život tomuto velice nekonvenčnímu příběhu, který svým druhem humoru působí i společensky odvážně – a to nejen v Kolumbii, ale všude tam, kde se tato nejúspěšnější latinskoamerická telenovela vysílá. Lorna Paz i Natalia Ramirez v rozhovorech pro náš časopis potvrzují: Všichni v týmu Ošklivky byli, nebo během natáčení stali přáteli. Když práce končily, všichni byli smutní.

Ale zapomeňme na chvíli na Betty. Největším přáním Jorgeho Enriqua Abelly bylo stát se válečným dopisovatelem, protože je to nebezpečná a dobrodružná práce. Zatím jsme ho sice neviděli procházet ulicemi Bagdádu, ale kdo ví? Možná že se dočkáme okamžiku, kdy bude komentovat mírovou obnovu tohoto města a celého Iráku. Možná i proto, že se nyní pustil do projektu, který mu měl umožnit splnit jeho druhé přání – konečně odložit převlek Armanda Mendozy a jít dál. Protože jako Armando se stal známým po celém světě, připouští Jorge Enrique v časopise Tv y Mas v Mexiku: „Lidé neodpustí ‚panu Armandovi‘ , že se vysmívá hrdince, a veřejně mě kárají, takže raději zůstávám zavřený doma… Ale zároveň je příjemné vědět, že Armando je varováním pro mladé muže, aby se neztráceli v konzumní společnosti a nezpůsobovali bolest těm, kteří je milují.“ Vznikla poučná lekce o tom, že dokonce i takový sebestředný muž jako Armando se může změnit díky lásce ženy, a dle slov představitele: „Uznat, že se mýlil, a napravit své chování. Bettyina láska mu ukáže, že život má i jiné hodnoty než peníze.“

Ošklivka Betty změnila mnoho životů a nyní, dva roky po prvním uvedení v Kolumbii, se z ní stalo odvětví zábavního průmyslu, které žije v pokračování s názvem Eco Moda, a dokonce i v animovaném seriálu Betty Toon.

Za Eco Moda byli Ana Maria i Jorge Enrique nominování v kategoriích nejlepší herec-herečka na cenu Tv y Novelas. Ale jak už to s pokračováním bývá, Eco Moda si nevede tak úspěšně jako Ošklivka. Přesto přetrvává popularita herců a Jorge Enrique Abello je už tak ve stínu postavy Armanda Mendozy, až se začíná obávat, že nebude umět změnit image. V jednom rozhovoru si posteskl: „Nechci žít zbytek života jako don Armando. Přál bych si, aby umřel… a přestal se do mě otiskovat.“

Ale ať říká co chce, nezbývá Jorgemu Enriquovi nic jiného než uznat, že Armando Mendoza ho vynesl na hvězdné nebe. Vždycky už bude s touho postavou spojován. Možná se ale ztvárnění Armanda stane postupně jen součástí hereckého portrétu Jorgeho Enriqua. Jeho nová telenovela La costeña y el cachaco (Žena z pobřeží a švihák), která měla v Kolumbii premiéru v březnu, má po pár týdnech uvádění sledovanost pomalu vyšší, než měla Betty. Hereckou partnerkou je Jorgemu Enriquemu tentokrát Amanda Rosa Peres. Sofia a Antonio, hrdinové této telenovely, jsou tak odlišní, jak jen to je možné. Když je osud zavane na karibský ostrov Santa Maria a přinutí sdílet společný dům, zpočátku se strašně nenávidí. A pak se do sebe zamilují… Sofia je majitelkou restaurace a Antonio inženýr u mezinárodní firmy. „Je to směs práce, života a lásky, smrti i nebezpečí a konfliktů mezi rozdílnými kulturami.“

Popularita Ženy z pobřeží může pomoci Jorgemu Enriquovi nechat za sebou image Armanda Mendozy. Konečně se svět dozví, kdo je Jorge Wenrique Abello v civilu. Na rozdíl od záletného Armanda je jeho představitel doma hodný chlapec. Prý se ztotožňuje s Humphreym Bogartem – jeho žena Marcela někdy cítí, že by nejraději žil v Casablance a čekal na naplnění životní lásky.

Když se ho zeptáte, zda je svůdník jako Armando, odpovídá: „Nevím. To je otázka, kterou položte mé ženě.“ Zdá se velice zamilovaný. V životopisných postřezích Marcela píše o dni, kdy se seznámili: „Jednoho říjnového dne roku 1997 se zrodil Jorge Enrique pro mě. Byl to nečekaný večer, stejně úžasný, jako musel být 28. února 1968, kdy se Jorge Enrique v rodině Abello Moreno narodil.“ Jak sladká slova! Vzali se po roce a pár měsících v prosinci 1998 a jsou stále šťastný manželský pár. Jorge Enrique dělá, co může, aby našel rovnováhu mezi profesionálním životem a soukromím s Marcelou a patnáctiměsíční dcerkou Candelariou.

Když se stal otcem, změnil se Jorge Enrique No 180 stupňů. Je to tak úžasné, každý den je pro mne vzrušující!“

Abellovi moc nevycházejí do společnosti, vedou příjemný klidný život. Hrají si se psy Barbaritou a Popeym, čtou, zajdou do kina a holdují společné vášni pro jízdu na koni. Pořídili si argentinskou klisnu Mary Dancer. A stejně vášnivě milují i další sporty, hlavně fotbal a golf.

 zdroj: TV TIP  8/2003