Ana María Orozco

 

Její svět se proměňuje, ale její duše zůstává stále stejně křehká a přívětivá

 

Chci vám vyprávět příběh, který měl původně zůstat jen vyprávěním pro přátele. Příběh o setkání se skutečnou Anou Maríou Orozco, jak jsem ji poznal já.

 

Než se Ana María Orozco stala Ošklivkou Betty, byla role nabídnuta Margaritě Rose de Francisco (hvězdě Kávy s vůní ženy, původní verze Hříšné lásky). Ta ji odmítla, protože měla jiné angažmá. Coraima Torres (Kassandra) a ještě několik dalších hvězd se nedokázalo smířit s tím, že by měla hrát ošklivou ženu. A tak se ošklivkou stala Ana María a z herečky, která do té doby byla zvyklá na své soukromí, se rázem stala mezinárodní hvězda. Zamilovali si ji diváci nejen v Latinské Americe, ale I všude jinde ve světě, kde se Ošklivka Betty hrála a hraje.

V rozhovoru, který jsme uveřejnili počátkem tohoto roku, mluví Ana María o ceně za slávu, kterou musí platit populární osobnosti showbyznysu. Aně Maríi ale nakonec všechno přerostlo přes hlavu, a tak místo co by zúročovala svůj úspěch, rozhodla se v klidu vyhodnotit, co to znamená pro její další život. Odmítla další televizní role a místo svým divákům se rozhodla věnovat svému argentinskému příteli Pedru Frankovi.

Na cestách po Indii a Nepálu teď Ana María hledá cosi hlubšího, než je světská sláva. Ukryla se před veřejností a před tiskem, aby znovu našla vnitřní harmonii. Když jsme se pokoušeli ji kontaktovat, chvílemi se nám zdálo, že se chová povýšeně a možná až arogantně. Ale když jsme mluvili s jejími kolegy z Ošklivky Betty, hlavně s Jorgem Enriquem Abellou, slyšeli jsme na její adresu jen samou chválu. Sláva ani peníze jí nestouply do hlavy, ale potřebuje se prostě zase postavit pevně nohama na zem. Takže profil, který si nyní přečtete, vznikal během natáčení Ošklivky Betty před třemi lety. Ale věřte, že o ní vypovídá vše – Ana María je stále stejná.

 

Betty na kanapi

 

Zrovna jsem dokončil příjemný rozhovor s Fernandem Gaitánem, tvůrcem Ošklivky Betty, když jsem dostal zprávu, že herečka Ana María Orozco má pauzu a že by mě mohla přijmout. Potil jsem se a srdce mi nepřestávalo bušit. Konečně budu stát tváří v tvář Betty.

Spěch mi byl k ničemu. Spletl jsem si studio. Na place mě pozdravil Jorge Enrique Abello a řekl: „Zase přišel náš přítel Venezuelan.“ Odpověděl jsem mu na pozdrav a požádal ho, aby mě nasměroval k Betty. Řekl: „Vždycky je to stejné, řeknou, že je ve studiu, a ona je naproti v restauraci a natáčí s Nicolasem. Pojď, člověče, já tě tam odvedu.

Přešli jsme ulici, vešli do restaurace, a tam jsem konečně našel svou ošklivku. Seděla na kanapi a čekala, až jí zavolají na scénu, mezitím si krátila chvíli voláním z mobilu. Představili nás a ona mi hned řekla:

Posaď se, zlato, hned se ti budu věnovat. Nech mě vyřídit tenhle hovor.“ a pokračovala vedle mě v telefonování. Možná je to nevychované, ale nemohl jsem zabránit tomu, abych neposlouchal, jak skoro mazlivě mluví s Pedrem Francem, pětatřicetiletým fotografem, jejím současným přítelem.

Když ukončila hovor, znovu se na mě podívala. Nezaváhala a při úsměvu mi předvedla zuby vyzdobené rovnátky, falešný, namalovaný knírek a nezaměnitelný smích, který se podobá kvákání kachny. Dala mi pusu na tvář a začala mi vyprávět svůj příběh.

 

Cena slávy

 

Betty, která se vedle mě posadila, byla už unavená tím, jak média využívají její obraz. „To je cena slávy,“ řekla nejednou. A měla proč – vezmeme-li v úvahu, že během natáčení Betty ji mnozí označili za chladnou, odtažitou hvězdu. Dokonce si vymýšleli nemoci a problémy, které ve skutečnosti naštěstí nikdy neměla.

Někdy jsem nemohla novinářům odpovídat na telefonáty, trávila jsem víc než osmnáct hodin denně natáčením ve studia a neměla jsem čas žít vlastní život, tak se naštvali a tvrdili, že jsem nedostupná hvězda. To mě velice stresovalo, některé dny jsem pořád plakala. Naštěstí mě podpořila rodina a přátelé a nikdy jsem se nenechala porazit.

Ana María Orozco má zářivý pohled, mluví pomalu. Říká, že za úspěch vděčí rodině. „Můj otec je herec a v začátcích pro mě samozřejmě byl něco jako učitel, naučil mě spoustu věcí. Teď je to můj největší obdivovatel, ale neztratil objektivitu, protože je také můj nejtvrdší kritik.“ Sestra Any Maríe Veronica zatím účinkovala ve dvou úspěšných telenovelách v Kolumbii, ta první se jmenuje Isabel me la veló (Isabel mi to zatajila) a druhá, nedávno uvedená La Lectoar (Lektorka). Když opustí pózu nedosažitelné ženy, stane se z Any Maríe herečka, která miluje kočky, ráda jezdí na kole po rodné Bogotě (I když teď už méně často), odjede si na dovolenou do Indie. Zatímco pila kávu a podělili jsme se o cigarety, pověděla mi, že úspěch Betty navždy poznamenal a změnil její život.

Betty mi změnila život, ale co nedokázala změnit, je moje povaha. Nikdy jsem neměla spousty známých, ale moji přátelé mají po mě velkou cenu. Jsem stejná, směji se stejně často jako dřív a jsem ráda mezi svými. Jenom už se nemůžu procházet po ulici stejně klidně jako dřív.

 

Amorek ji zasáhl

 

Začínalo se točit. Nechala nedopitou polovinu kávy a řekla mi: „Hned přijdu, budeme si dál povídat. Natočím to a vrátím se.

Čekal jsem na ni a díval se, jak se cestou na plac směje a žertuje se štábem. Všechno mi připomínalo nějaký večírek. Jorge Enrique laškoval s komparsistkami a lichotil jim. Nicolas si neúnavně opakoval text a Ana María byla na všechny sladká.

Záběr ani jednou neopakovali. Všichni znali text, scéna hned napoprvé dopadla skvěle.

Pokračovali jsme v rozhovoru a já se jí přiznal, že jsem vyl požádán, abych se jí neptal na její rozvod. Odpověděla mi: „To už je pryč a nikoho to už nezajímá. Rozvod byl hořký doušek jak po Juliána, tak pro mě, už se o tom nechci bavit. Teď chci žít nový život, snažit se být naprosto šťastná.

Mluvila důrazně a rozhodně, nechtěla se na to téma bavit. Ale protože úsměv dokáže cokoli, za chvilku mi už vyprávěla o svém snoubenci, fotografu Pedru Francovi, a plánech, které spolu mají.

O manželství zatím nemůže být řeč, už si tuhle zkušenost prožili oba a teď se rozhodli pro lásku bez papírů. Děti? Budou vítány, ale všechno v pravý čas. „Přijdou, až budu dostatečně připravená na to, abych byla matkou.

A o Pedru Francovi řekla: „Znám ho už šest let, teď to bude vlastně skoro sedm. Znovu jsme se viděli, když jsme dělali fotky pro mezinárodní brožurku o Betty. Byla to láska na první pohled. On je optimista, je pozitivní a umí si užívat života, proto jsem se do něj zamilovala.

Jinými slovy, Amorek ji zasáhl svým šípem.

 

Navždy

 

Večer byl tady, Ana María se mi svěřila, že je vyčerpaná, natáčela skoro dvacet hodin a už byla připravená jít domů, dlouhá směna pro dnešek končila.

Už na sobě neměla špatně zkombinované a o několik čísel větší oblečení. Také nebyla učesaná jako v telenovele, rozpustila si vlasy a s potěšením ukazovala dlouhou, tmavou hřívu. Neměla brýle, takže její pohled byl jasnější a pronikavý, a teď se na mě usmívala bez rovnátek. Objala mě, políbila a řekla mi, abych jí poslal kopii reportáže, až vyjde. Pověděla mi, že jsem jí sympatický, a rozloučila se se mnou další pusou na tvář.

Zůstal jsem na místě, díval jsem se, jak se vzdaluje, bez ochranky nebo něčeho podobného. Rozhodně jsem měl před sebou ušlechtilou a skromnou ženu. Nasedla do auta se svým kufříkem na kosmetiku, krabičkou cigaret, časopisy, kabelkou a samozřejmě s mobilem v ruce.

Jak se vzdalovala, prohlédl jsem si ji podrobněji. Není vysoká, ale má skvělé míry, křivky, které by dokázaly pobláznit, a pohled, který se někomu neznámému a cizímu může zdát chladný, ale je jasný a okouzlující. Rozhodně jsem byl unesen. Najednou stáhla okénko u auta nejnovějšího modelu a zavolala mě, aby mi něco řekla.

Zapomněla jsem ti říct, že je lež, že vydělávám miliony, třeba je vydělám v budoucnosti, nebo co já vím. Moje práce je těžká, a kdybych ti řekla, kolik mi platí, umřel bys smíchy. To televizní kanál, ten se obohatil. Sbohem zlato,“ řekla mi se smíchem. „Nashledanou, Betty,“ ukončil jsem rozhovor já.

Pánové a dámy, tohle je skutečná Ana María Orozco, upřímná citlivá žena, přítelkyně, sportovkyně, zamilovaná, uzavřená, čilá, přirozená a každý den koketní. Přátelé, tohle je ta Betty, jak jsem ji poznal já.

 

Daniel Uzcátegui Rangel

 zdroj: TV TIP  11/2003