ODPUŠTĚNÍ

Catalina si všimne s jakou hořkostí Betty mluví Armandovi Mendozovi a rodině Vellenciů, uvědomí si že pokud rychle něco neudělá, Betty se vrátí do Bogoty rozčílená a naštvaná. Řekne jí, že než se vrátí do Bogoty půjdou do "Isla del Rosario", aby tam Betty někomu odpustila. Betty je zmatená tímto návrhem. Zeptá se komu má odpustit. Catalina řekne: "Armandu Mendozovi"

Betty a Catalina jsou na útesu. Sejdou dolů k moři. Catalina řekne Betty ať Armanda přivolá.

Betty: Pane Armando prosím přijďte, přijďte pane Armando.
(vidíme postavu Armanda jak vychází z moře a míří k Betty, je celý v bílém, Betty otevře oči a je velice nervózní)

Catalina: Už je tady?
(Betty bázlivě zatřese hlavou, že ano)

Catalina: Dobře, řekni mu ať si sedne, potřebuješ s ním mluvit

Betty: (vystrašeně zatřese hlavou) - Já nemůžu!

Catalina: Ano, můžeš! Musíš si s ním promluvit!

Betty: Ne, já to nechci! Chci aby odešel! Chci aby odešel!

Catalina: Ne, Betty, postav se mu! Mluv s ním! Řekni mu co chceš aby věděl! Bude muset poslouchat!
(Armando k ní přistoupí, usměje se a poklekne před ni)

Betty: Pane Armando. Byla jsem zde několik dní a stále nevím, proč jste mě tak zranil!
(Vidíme jak se Armandovy oči plní slzami)

Betty: Od té doby, kdy jsem vás poznala, jsem byla ve vaší blízkosti znepokojená. Od začátku, jsem vás tolik respektovala. Byl jste elegantní muž, který ve mně věřil, a já jsem dělala všechno možné, abych vám dokázala, že jsem člověk, kterého potřebujete.
(jeho oči jsou plné bolesti)

Betty: V temné kanceláři, hned vedle té vaší byla žena... žena která by pro vás zemřela a dělala všechno možné, aby vám to dokázala. Nebyla bych schopná vás zradit. Copak jste to neviděl? Necítil jste to? Jak jste mohl být tak krutý tím, že jste mě nechal se do vás zamilovat? Jak jste mohl hrát tak kruté hry? Zdali jste věděl že k vám cítím stále víc a víc; Začala jsem vás tolik milovat! Věřila jsem vám doktore, při nejmenším byste ke mně mohl cítit náklonnost.

Betty: (smutně) Ale vy jste použil svůj hrozný plán, zničil jste mě navzdory všemu, co jsem vám pověděla o svém katastrofálním životě. V jednu chvíli jsem uvažovala, že vám odpustím a budu vás dál milovat, ale vy jste pokračoval se svojí hrou do poslední sekundy. Zničil jste mi život! Promiňte, ale nemůžu vám odpustit!

Catalina: Ano, můžeš mu odpustit! Je to pro tvoje dobro, Betty! Jestli ne, nemůžeš se v klidu vrátit do Bogoty. Běž a odpusť mu!
(Betty pohladí Armanda po tváři)

Betty: Já Beatris Pinzon Solano, vám odpouštím pane Armando.
(Armando zavírá oči a vychutnává si, jak ho její ruka hladí po tváři)

Betty: Navzdory všemu trápení, k vám chovám lásku a nalezla jsem s vámi život. Říkala jsem svému srdci, aby vás nebránilo a vy jste mě nechal v klidu. Ale já vás stále miluji. Uprostřed tohoto smutku vám nepřeji žádné trápení. Chci aby jste si šel svojí cestou dál v míru, ale daleko od té mé. Se vší láskou, která se ve mně k vám zrodila vám odpouštím a přeji si, abyste nechal můj život bez nenávisti a se stejnou láskyplností kterou jsem ve vás našla, přeji si, abyste mě opustil.
(dá svoji ruku pryč z jeho obličeje)

Betty: Teď můžete odejít pane Armando!
(na rozloučení ho obejme a Armando odchází do moře, Betty ho sleduje)