Můj Vážený prezidente...

 

            Dávám ti tyhle instrukce, abys mohl pokračovat ve svých hrozných aktivitách s Betty. Nejdříve ze všeho tu najdeš přáníčka, která bys měl i nadále nechávat na psacím stole té příšerky, společně s příslušným dárkem. Hlavně na to nezapomeň, protože já tu nebudu až ti to příjde.

            Napsat tato přáníčka bylo mnohem těžší, než kdy předtím, protože u těch předchozích jsi mi vždy alespoň řekl co se uplynulé noci stalo. Rozechvělé polibky, které jsi jí dával. Slovíčka, když ses s ní děsil - totiž chci říct, když ses s ní miloval.

            Každý dárek s tvého programu hrůzy by měl doplnit to, co je napsáno v přání. Takže, všechna přáníčka mají naprosto neutrální obsah. Předpokládám, že se v průběhu těchto dní budeš muset vrátit k martyriu jejich polibků a že s ní určitě budeš muset do postele. Takže v nich najdeš ty přízemní básničky, které se ji tolik líbí, básničky pro zamilované ošklivky. Myslím, že příšerka bude mít asi velikou radost z Marceliny nepřítomnosti, takže bude asi nejspíš očekávat, že jí po tuto dobu věnuješ každou noc - a bude si to myslet naprosto oprávněně, ale pozor! Musíš se mít na pozoru, Marcela tě nepustí z dohledu, Patricia bude určitě sledovat každý tvůj krok, a jestli dáš Marcele záminku, může klidně zrušit vaší svatbu. Už to chtěla udělat teď a ty sám nejlíp ze všech víš, že něco takového se nesmí stát, tahle svatba se musí uskutečnit stůj co stůj. Navrhuji, abys jí zítra vzal na ten večírek Adriany Arboledové, nikdo se nebude divit že tam jdeš s ní. Dej si pár dobrých skleniček, odvez jí domů a jestli k tomu najdeš odvahu, tak se s ní vyspi.

            Ano, ano, ano už vidím tvůj mučednický výraz, který máš určitě ve tváři, když tohle čteš. Ale myslím, že už nemáš takovou hrůzu z toho, že s ní půjdeš do postele. Už si na to zvykáš, takže do toho jdi hned zítra a budeš to mít za sebou, ona bude spokojená a ty od ní budeš mít pár dní pokoj.

            A ještě něco, svůj byt už ti nikdy nepůjčím, kdepak. Porušil jsi mou tradici, moje pověst je teď kvůli tobě v troskách, dokonce i vrátný se bavil tím, jakou ošklivou ženskou sis to přivedl.

            Na druhé straně můj vážený doktore to, že se jí zítra třeba na pár dní zbavíš neznamená, že jí můžeš zanedbávat. stále jí dál dávej každé ráno přání a dárky, které jsem ti připravil, protože Nicolas Mora se Betty nevzdal a nevzdá se ani Ecomody. Nerad bych se po svém návratu od tebe dozvěděl, žes jí zanedbával a že jsi jí nechal v rukou toho člověka, protože to by bylo jako předat mu celou naši společnost.

            Rád bych řekl, že doufám, že tenhle týden bude míň příšerný než ty ostatní které jsi s ní prožil, ale hlavně nespouštěj z hlavy své motto - líbám se s Betty, abych neztratil Ecomodu, miluji se s Betty, abych neztratil Ecomodu. Mysli na to, že si s každým polibkem, s každým hrozným pohlazením zajišťuješ to, že na nás Betty nikdy nenachystá nějaký podraz.

            Nakonec bych ti ještě chtěl připomenout, že k ní v těchto dnech musíš být vyjímečně pozorný, nejenom proto, abys ochránil Ecomodu, ale také proto, abys jí přiměl, aby zfalšovala zprávy na příští schůzi vedení. Člověče, ona nás má ve svých rukou a jestli se jí nebude chtít spolupracovat, tak zavři oči, dej si sklenku něčeho ostrého, připrav si láskyplné fráze a odvez jí do nejbližší postele, protože jak říkám, není šťastnějšího člověka, než je ošklivka poté, co se pomiluje.

            Tak můj vážený prezidente, vím že teď,  když jsi dočetl mé instrukce jsi úplně zhnusený, ale pomysli na jednu věc, tohle peklo není nadosmrti, zase s tebe bude šťastný muž obklopený krásnými ženami, ale teprve až nám ona vrátí společnost, tak hlavu vzhůru prezidente.

 

                            Zdraví tě

                                               Mario Calderon