DENÍČEK BETTY. (od 62.dílu)


Večer kdy Armando poprvé políbil Betty:

Pan Armando mi vyznal lásku, řekl že je mnou posedlý, že žárlí na Nikolase a políbil mne. Ano políbil mne na ústa. Cítila jsem, že se mi svět propadá pod nohami, myslela jsem si že je to další zrada touhy, která si tolik zahrává s mou představivostí, která mi vždy přičaruje jistého pana Armanda, který je do mě zamilovaný, ale která se mi vždycky rozplyne. Ale ten dnešní pan Armando byl skutečný, on sám mi to potvrdil a já jsem se mohla o tom přesvědčit, když jsem ho pohladila po tváři. Byl to pan Armando z masa a kostí ten, který je stále, stále po mém boku. Ten přísný ale spravedlivý pan Armando, do kterého jsem se zamilovala, byl to skutečný polibek…

Ale uvnitř se se mnou něco děje, necítím to štěstí, které by měla žena v tuhle chvíli cítit. Žena, která tolik touží po nedosažitelném muži a ono se to stane skutečností. Neskáču radostí po svém pokoji, ani nemaluji srdíčka po zdech. Mám strach. Nevím, co na mě vidí, čím ho já mohu okouzlovat, čím ho mohu přitahovat natolik, že se odhodlal mě políbit.

Je to významný muž, jeho jméno má zvuk, je to muž ceněný těmi nejkrásnějšími dívkami a co je nejhorší…, je zasnouben s paní Marselou a bude se ženit. Mezi mnou a jím nesmí k ničemu dojít. Já pro něj nejsem vhodná žena, nemohla bych ho udělat šťastným, bojím se pomyslet na to, že všechno tohle byl jen omyl. On byl opilý, deprimovaný, vystresovaný, možná nevěděl moc dobře co říká, ani to co dělá. A jestli to tak bylo, udělala jsem já největší chybu svého života, protože až se ráno probudí a vzpomene si že jsme se políbili, vzpomene si že políbil svou ošklivou asistentku, tu, kterou odložil do té tmavé díry, ve které ona po něm 24 hodin denně touží a pak…

Mám strach, že až se rozední, oba dva si uvědomíme tu zničující sílu našeho polibku, protože já nebudu vědět, jak se mu podívat do očí a jemu to bude velmi nepříjemné. Možná pro mě, ten polibek bude znamenat mou smrt, protože možná bude důvodem, proč budu muset od něj odejít. Možná bude chtít vymazat všechno to, co já vím. Zničit tu skvrnu, která vznikla jedné noci, plné alkoholu a možná se bude chtít očistit tím, že mě odstraní z tohoto světa. Tolik se bojím probuzení…
 


Večer kdy Armando Betty potvrzuje lásku:

Nevím jestli stojím před dveřmi ráje nebo pekla, ale dnes mi pan Armando potvrdil, že to co ke mně cítí je skutečné. Zbavil mne obav, že to bylo jen tím, že se včera opil. Řekl mi, že ve mně našel zvláštní krásu. Řekl, že jsem jeho anděl, že se mu líbí moje křehkost. Můj bože, našel ve mně to, co jsem nikdy nedoufala, že ve mně nějaký muž může najít a už vůbec né muž, jako je on. Mám pocit, že se dotýkám rukama nebe, ale také cítím, že můžu spadnout do pekla.

On musí stejně pokračovat ve svém vztahu s paní Marselou, alespoň do té doby, než si ujasníme, co jeden k druhému cítíme. Ale mě to nevadí, vím že ji nemiluje, ale také vím že mám před sebou těžké období, ten strach že nás odhalí a neustálý pocit, že se já stanu milenkou pana Armanda. Já vím, že tak jako tak není správné začínat si něco se zadaným mužem. Nechci ani pomyslet na to, co by udělal tatínek, kdyby se to dozvěděl. Ale nemůžu si nechat ujít tak důležitou a tak jedinečnou příležitost, kterou mi život poskytuje. Nemůžu si nechat ujít ten krásný sen, který se mi nabízí. Když to nepřijmu, kdy budu moct něco takového prožít, kdy se objeví v mém životě další pan Armando o kterém budu snít. A nezajímá mne, že jsou třeba jiní jako je pan Armando. Já miluji jeho a chci být jenom s ním a on nemiluje nikoho. Třeba jsem to já, ta pravá, která vyplní prázdnotu v jeho srdci. Alespoň jsem to cítila v jeho polibcích, protože mě dnes políbil. Políbil mě dvakrát a věnoval mi měsíc a noc. …Ale něco se ve mně vzepřelo, když se mě zeptal co k němu cítím já. Moje nesmělost byla silnější. Nedokázala jsem se mu svěřit, že ho miluji dlouhou dobu, že mě na něm všechno svádí, jeho hlas, jeho kolínská, jeho pohled. Nedokázala jsem mu říct o svých snech, ve kterých je vždycky on. A přitom on mi řekl o všem, co se mu na mě líbí, bere mne takovou, jaká jsem. Řekl mi že mu připadám krásná, pořád tomu nemohu uvěřit. Ale čeho se na tom všem nejvíc bojím, je zažít znovu milostné zklamání. To už bych nesnesla, nesnesla bych projít znovu tím peklem rozchodů, zklamání a bolestí. Kéž by bůh dal, abych tím nemusela projít s panem Armandem. Ale věřím, že se to nebude opakovat, protože vím že pan Armando je čestný muž. Vkládám své srdce do jeho rukou, protože mu věřím.



Večer kdy Armando šel na koktejl do COLOR IN a poté se setkal s Betty:

Nevím jakou má přesně představu o Nikolasovi, ale nepřestává na něj žárlit a díky tomu se cítím tak hrdá na něho, nikdy žádný muž v mé blízkosti nežárlil a díky tomu se také cítím sebevědomě, protože ty mé stránky, kterými otatní dříve opovrhovali on chválí. Jeho pozornosti, čokoláda od něj a pohled který mi tajně nechal v kanceláři, kdo by si myslel, že Armando bude tak pozorný. Dnešní večer, byl jeden z nejkrásnějších v mém životě. Měla jsem obavy z toho místa, usoudila jsem že to není nic pro mě, ale chápu že jsme museli jít někam, kde ho nikdo nezná. Jasně že tady je jiné nebezpečí, možná že do takových míst nechodí jeho kamarádi, ale chodí tam lidé z jiné části jeho života a to jeho zaměstnánAI. Dneska jsme tam narazili na Auru Mariu a jejího přítele. Aura Maria vypadala, že je jím hodně zaujatá a proto se trápím kvůli Fredymu. Aura Maria mu nechtěla říct pravdu, nechtěla ho… nechtěla ho zklamat.

Ale mám strach o Fredyho, protože není ve své kůži. Protože když někoho miluje, tak milovaný miluje někoho jiného a on o tom neví. Každopádně jsem šťastná, že pan Armando se mnou jasně promluvil o svém vztahu s paní Marselou. A co mne během dnešního večera nejvíc dojalo, co způsobilo že se cítím mnohem jistější, byl jeho postoj k ní. Se mnou si život zahrává, vím jak nikdo jiný, čím musí pan Armando projít, když se s ní hádá, když od ní odejde. Tentokrát… tentokrát to udělal kvůli mně, odmítl ji, vyhodil ji z oslavy, poslal ji ať si jde lehnout sama a kromě toho se ptá sám sebe, proč s ní vůbec žije. Nemůžu uvěřit, že bych mohla vyhrát bitvu s takovou ženou, jakou je ona. Neříkám válku, ale bitvu. Protože nevím jestli nakonec tuhle válku vyhraju nebo jestli z ní vyjdu poražena. Nevím kam tohle všechno povede. Je asi předčasné se to snažit to odhadnout, ale dělám si iluze a mám z toho strach. Ale ani to nechci odmítnout, protože je to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila a o čem jsem celý svůj život snila.



Večer kdy se Armando popral s Romanovou partou:

Uvědomuji si, že musím tolerovat jeho vztah s paní Marselou, vím že ji nemiluje a chápu že s ní musí být. Ale podřídím se možnostem pana Armanda a času, který mi může věnovat. Budu tak diskrétní jak bude chtít. Dokázal mi víc, než jsem kdy doufala, to co ke mne cítí. Realita překonala všechny mé sny a přestože on mě má rád takovou, jaká jsem a brání mě. Vím že se musím změnit kvůli němu, moc se chci kvůli němu změnit. Nemůžu dovolit, aby se každý večer bil s kdejakým chlápkem, který mi bude nadávat do ošklivek, nebo lidmi kterým jsem pro smích. Nechci ho ztrapňovat a od zítřka ze mě bude úplně jiná žena. Změním se kvůli němu! A doufám, že už nebudu ta stará Betty. Ta ošklivka Betty!
 


Betty po prvním pokusu o změnu vzhledu:

Dnes jsem ztroskotala ve své snaze být jinou ženou. Zmýlila jsem se ve změně svého vzhledu. I když mi to nechtěl nikdo říct, vím že to byla katastrofa. Naštěstí si pan Armando přeje, abych byla zase taková, jako dřív, taková do které se zaloval a to ve mně vzbuzuje veliký neklid. Že by ke mně cítil něco víc než obdiv, o kterém mluví? V čem spočívá jeho posedlost mnou? Že by po mně toužil? Vím, že by to byla odvážná myšlenka. On který má ženy, jako je paní Marsela, jako jsou jeho modelky. On že by toužil po mě? Podle Aury Marii, když mně má rád, když je se mnou, tak taky musí cítit, že mě chce. Je to něco přirozeného u dvou lidí, kteří se přitahují, kteří se milují. Já necítím, že by takhle po mně pan Armando toužil, ale je pro mne nemožné si to ověřit. Pan Armando je moje láska, ale zároveň se nemohu vyhnout pocitu, že je mi vzdálen, jako by mi zcela nepatřil. A o to víc teď, když jsme se z bezpečnostních důvodů dohodli, že se budeme vídat méně. To pro mne bude moc těžké, nejen proto že ho miluji, ale i proto že po něm taky toužím!!! Chci být pořád po jeho boku, chci ho hladit, chci ho líbat…

Protože někdy, když jsem s ním, cítím že se přestávám ovládat, že jsem schopná dopustit se nějakého bláznovství. Aura Maria říká, že když muž nepřevezme iniciativu, tak ji musí převzít žena. Ale já nejsem schopná ho dobývat, sledovat ho, vyhledávat ho. Za prvé v tom nemám žádnou zkušenost a za druhé nemám ani takovou povahu a ani takovou odvahu, abych to udělala.
 


Po prvním milování s Armandem:

Dnes v noci jsem byla jeho, jenom a jenom jeho a byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Konečně mi láska ukazuje svou krásnější tvář, svou upřímnější tvář, tak… tak vzdálenou té nepříjemnosti z první zkušenosti. Byla jsem jeho a on byl můj. Ze začátku trochu váhal a nechtěl se se mnou milovat, bylo mi to líto. Myslela jsem, že po mě netouží, ale on mi to vyvrátil. Nejdřív slovy, když mi poprvé řekl že mne miluje a pak mi to potvrdil i činy. Tam v tom setmělém pokoji jsem cítila a přesvědčila se, že mne doopravdy miluje…
 


Den kdy byla svolaná schůze vedení ( minivýbor):

Ta černá můra dnešního dne, když jsem slyšela že se bude ženit s paní Marselou se proměnila zničehonic k potvrzení něčeho….něčeho úžasného. Řekl mi že zruší tu svatbu kvůli mně. Je to bláznivý návrh, protože ji musí zrušit na poslední chvíli a já chápu, že to tak musí být. Během dne jsem měla strach, že ho ztratím. Nemohla bych se smířit s tím, že by se oženil a my dva se dále scházeli. Ale už večer, když mi vyprávěl o svých plánech se mi vrátil život do žil. Nemusím ho opustit!!! Naše láska ještě nekončí. Naopak. Brzy zveřejníme náš vztah a jestli jsem ještě měla pořád výčitky svědomí ohledně toho, že zruší sňatek s paní Marselou, teď už mám jasno. Nemusím už mít výčitky svědomí kvůli ní. Od chvíle, kdy jsem začala pracovat v Ecomodě, byla to moje největší nepřítelkyně. Vždycky toužila po tom vyhodit mě a nikdy nepřestala se svými útoky proti mně, urážkami mé osoby. Ale co dál, necítím se vinna tím, že pan Armando zruší tu svatbu. Protože já vím, že spíš než kvůli mně ji zruší kvůli sobě. Ví že by si tím podepsal rozsudek, protože pochopil, že by s paní Marselou nikdy nebyl šťastný. Jsem si tak jistá city pana Armanda, že netrpím žárlivostí, když vím že…, že jsou spolu. Když vím, že tráví noc vedle ní. Mám pocit, že jsem mohla v něm zanechat stopu poté, co jsme se spolu milovali a myslím si, že ji paní Marsela nemůže smazat. Víc než jí se ale bojím těch ostatních, těch co na něj odevšad číhají, těch co pana Armanda oslovují.
 


Po druhém milování s Armandem:

Dnes jsme se opět milovali. A bylo to daleko hezčí než poprvé. Vzniklo to spíš z jeho strany a to mne dělá šťastnou. Chtěl mi dokázat, že jsem pro něj ta nejdůležitější, že jsem ta kterou miluje. Dokázal mi, že jsem důležitější než všechny ostatní ženy, než ty krásné. Dal si práci mi dokázat, že jsem víc než Adriana Arboledová, než… než kterákoliv modelka. Dnes jsem cítila že je ke mně blíž, cítila jsem že je víc můj. Byl citovější, víc se tomu oddal… A musela jsem mu vyprávět tu část své minulosti, kterou jsem chtěla zapomenout. To on mě požádal, abych mu to vyprávěla a tak jsem to udělala. A jeho reakce byla krásná. Soucítil se mnou a vypadal, jako by ho to zasáhlo stejně jako mne. Pozorně mě poslouchal, jako by ho moje tragédie taky bolela a byl ochranitelský. Několikrát mě objal. Pane bože děkuji, že jsi ho vpustil do mého života. Děkuju, že jsi mi dokázal můj milý Armando, že mám ještě možnost milovat a být milována. Děkuji že jsi mi vrátil ztracenou víru, že jsi mi dokázal že ještě existují muži jako je Armando Mendoza, kteří jsou čistí, čestní, kteří mají obrovskou schopnost milovat i přes všechny předsudky a takové věci. Za to jsem velice šťastná.
 


Poté co Betty našla dopis od Maria Calderona:

Ta co píše tyhle řádky, už není ženou jako dřív. Zbyly z ní jen malé kousky. Dnes jsem pochopila, že můj život je nekončící kruh, kde se tragédie opakují pokaždé krutějším způsobem. Jako bych se ze svých bolestí a ze svých minulých smrtí nepoučila. Už nemám odvahu vstát z mrtvých. Nemá to cenu a nejen proto že se muž mých snů opět stal mým popravčím a opět mě odsoudil k samotě a trápení. To není jenom příběh Miguela a jeho sázky nebo příběh pana Armanda a jeho podvodu, aby zachránil firmu. Je to příběh, který se mi neustále opakuje od doby, kdy jsem se narodila…

(v tomto momentu vzpomíná na své dětství).

Bylo to těžké dětství, ale snášela jsem ho lépe díky lásce mého tatínka a maminky. A vždycky jsem doufala, že až vyrostu tak se věci změní… Ale nezměnilo se vůbec nic, stále jsem byla ošklivá jako vždycky!!!!! Na okraji zájmu… Vůbec nic se nezměnilo ani na vysoké, ani v práci. A už vůbec ne v citovém životě… (tady Betty vzpomíná na Miguela a Armanda). Všichni jsou stejní, dokonce i muži kteří vypadají jako vytaženi z pohádky. Kde mám brát chuť vstávat, kde mám brát odvahu začít den, když nemůžu čekat nic jiného, než že mi zase Osufrana (?) dokáže, že snění se trestá probuzením do pekla. Nikolas říká, že mám pana Armanda, firmu i… i jeho rodinu ve svých rukou. Že mu můžu oplatit všechnu tu bolest, kterou mi způsobil. A sebrat mu firmu by byla spravedlivá pomsta, přála bych si zmizet, ale to nejde. Musím se s tím poprat. Doufám že se zítra dozvím něco, co mi pomůže vnést do toho světlo. Něco, co mi ukáže cestu, kterou mám jít. Ale mám naději, že až se vzbudím tak zjistím, že tohle byla jen noční můra.
 


Po akci s Adrianou Arboledovou:

Nevím, kde jsem dnes sebrala tu sílu abych ho odmítla. Přestože už vím jaký odpor ke mně cítí, jak odmítavě se ke mně staví, jakou oběť se rozhodl podstoupit aby si udržel svou společnost. Stejně mě bolí, že ho musím odmítat. Věděla jsem že k tomu dnes večer dojde. Věděla jsem, že mě bude chtít přesvědčit, abychom se spolu znovu milovali a moje tělo a má kůže po tom touží. Můj rozum moc dobře ví, že mě jenom využívá, že má láska k němu musí zemřít, ale moje srdce to nechce pochopit a potřebuje ho. Jenom prosím nebesa aby mi dala sílu, kterou budu tolik potřebovat abych to zvládla, abych mohla dál být v jeho blízkosti, aniž by mi srdce zvítězilo nad rozumem. Nebude to dlouho trvat, protože dříve nebo později budu muset zmizet z jeho života.
 


Den, kdy Betty koupila auto:

Vím, jak se pan Armando musí cítit, vím jak kvůli své společnosti asi trpí. Vím jak moc touží po tom, abych mu vysvětlila, co se to se mnou děje. Ale já nejsem ta, která by mu měla něco vysvětlovat! Vysvětlovat by měl on! A proto nemám pocit viny z toho, co mu provádím. Je mi hrozně z toho, co k němu cítím. Nevím, kde každý den beru sílu na to, abych ho odmítala, abych neupadla v pokušení být zase s ním. Abych mu přes všechno, co udělal nepadla k nohám, když se na mě podívá, když se mnou mluví. Jsem ještě příliš slabá a to mě zraňuje, protože vím že zatím co se já kvůli němu tolik trápím, jeho zajímá jenom jeho společnost. Nevadí mu moje lhostejnost a už vůbec to ne, že s ním nejsem…

Nechci tam v ten den být(na svatbě Armanda a Marsely), nesnesla bych vidět ho s ní před oltářem. V ten den pro mě všechno skončí. Doufám že k němu tou dobou už definitivně nebudu nic cítit, i když tomu nevěřím. Je možné, že si pana Armanda nikdy nevyrvu ze srdce. Kéž by jenom moje srdce pochopilo, že on nikdy nebyl a… a nikdy nebude muž pro mne. Tak jak řekl Nikolas, jediný způsob jak by muž jako je pan Armando mohl zatoužit a zamilovat se do ženy tak ošklivé jako jsem já, by bylo čarodějnictví. A já bych nikdy nic takového nezneužila k tomu, abych si našla muže. To raději umřu sama. Ale on bude muset dál snášet tu noční můru, kterou pro něj je být v mé blízkosti.
 


Po večeru v restauraci "Meson de Santiago":

Nechápu proč jsem na Nikolase dala. Ten výmysl byl naprosto hrozný. Chtěla jsem na něj vyvinout tlak, znepříjemnit mu život tím, že mě vezme někam, kam chodí rád. Chtěla jsem aby trpěl, když ho lidé uvidí s ošklivou ženou. Aby si vytrpěl to vlastní ponižování a pohrdání! Ale ta druhá část byla hotovou tragédií.

Neměla jsem s ním koketovat a nutit ho trpět na veřejnosti. Nesmím se propůjčovat k takovým hrám, protože přesto všechno, přes všechny ty pohromy, přes to že mi zničil život ho pořád miluju. Jen jeho pouhá přítomnost zneklidňuje moje srdce. Pouhý dotek jeho kůže vysílá signály do všech částí mého těla, svědčící o tom že uvnitř mne stále žije, že ho potřebuju, že ho miluju. Málem jsem tomu podlehla a to si nemůžu odpustit. Touha a iracionální láska zvítězila nad důstojností. Neodpustím si, že jsem zakolísala pod jeho polibky a něžnosti, když jsem si zároveň jistá že ke mně cítí odpor a že se mu moje polibky hnusí!!! V tuhle chvíli už nejspíš leží vedle paní Marsely, už je vykoupaný, už se zbavil všeho co na něm zbylo z kontaktu se mnou. Zatím co já se tady topím v té zkáze, aniž bych ji ze sebe dokázala setřást. Stále cítím jeho vůni, jeho dech, ten pocit z jeho polibku, vím že se trápí kvůli svému podniku, stejně jako já trpím kvůli jeho lžím… Vím jak moc ho trápí Nikolasova existence, jakou z ní má hrůzu a jak se ji snaží maskovat tou hloupou výmluvou, že žárlí. Ale může si za to sám!!! Nesnáším tu jeho neustálou podezíravost, která nás vehnala do této tragédie a ještě méně snáším to, jak jím pohrdá, jako kdyby Nikolas byl něco horšího než je on, jako kdyby nemohl mít své ambice.

Dokud za mnou nepřijde, dokud se mi nepodívá do očí a neomluví se mi, tak Nikolas bude tím strašidlem, které ho bude trýznit. Takovým, jakým si ho vytvořil. V tomhle mu neustoupím. Jestli se ale musím něčeho vyvarovat, tak toho že si s ním zase něco začnu. Dnes večer jsem pochopila, že mi ještě schází hodně do toho, aby ho má kůže a moje srdce odmítli a nenáviděli. Jsem moc slabá, musím si ho udržet v takové vzdálenosti, ve které mě nebude znepokojovat. Aspoň do chvíle, kdy od něj budu moct definitivně odejít. A doufám, že už to bude hodně brzo.
 


Po hádce Betty a Armanda před jejím domem:

Pochopila jsem že Nikolas má také právo na sny, ať už je to ten pomíjivý sen, jako ten který jsem prožila já s panem Armandem. Akorát s tím rozdílem, že on ví co dělá. A věřím v jeho slovo, protože …protože potřebuju někomu důvěřovat. To co mě v životě čeká nebude jednoduché a potřebuji vedle sebe svého spojence. Navíc jsem si teď jistější, než kdy jindy že musím od pana Armanda pryč. On té hry nechce nechat a já už to moc dlouho nevydržím. Jeho naléhání mne oslabuje, jeho polibky mě dohánějí na okraj propasti. A to, co teď řekl!!! Zdálo se to tak upřímné. Zdál se mi tak upřímný, tak čestný a tak zničený, když říkal že se s paní Marselou od té doby nemiloval. Kdybych ho neznala a je neviděla, jak se na sebe vrhli v kanceláři, tak bych skončila opět v jeho náruči. Žádám nebesa o jediné, chci být i nadále silná. Cítím, že možná za chvíli dojdu na druhý konec tunelu, kde… kde uvidím nějaké světlo.
 


Po uvedení nové kolekce, před jednáním správní rady:

Dnes večer všechno skončilo. Skončily moje iluze, polibky, moje sny a také moje noční můry. Dneska večer se Beatriz Pinzonová Solanová, která se zamilovala do Armanda Mendozy, rozloučila s láskou. Ano, znovu jsem neodolala pokušení jeho polibků! Nesnesla jsem vidět ho tak slabého a bylo mi přitom jasné, že jeho slova a jeho polibky žádaly jediné, abych mu přispěchala na pomoc. A podlehla jsem vědomě, protože jsem věděla že to bude náš poslední polibek, poslední pohlazení. Naposledy kdy budu mít možnost pocítit to, po čem touží moje tělo a moje srdce. Bylo by mi milejší, kdyby se na zítřejší schůzy vedení celá situace Eco mody konečně vyjasnila. Raději bych ukázala tu skutečnou zprávu. To že to neudělám, že budu skutečnou situaci skrývat, že odejdu z Eco mody s falešnou zprávou, mne moc trápí. Ale to už je problém pana Armanda. Já odjedu a na všechno zapomenu. Na společnost, na to co jsme spolu prožili, na to jak mě podvedl! Pokusím se na něj zapomenout. Odjedu tam, kde neuslyším nic ani o něm, ani o jeho svatbě. Protože tak bude mít volnou cestu, aby v klidu se oženil.

PO TOMTO ZÁPISU BETTY ODJÍŽDÍ DO CARTACHENY A NECHÁVÁ DENÍK DOMA.

 

 

Večer, kdy Betty oslavuje s klubem své prezidenství:
 

Bylo to pro mě zdrcující dozvědět se že se pan Armando vrátil k ní. Myslela jsem, že už jsem na takovou zprávu připravená, protože jsem ji svým způsobem čekala. Bylo logické, že pan Armando po té tragédii s dopisem vyvine maximální úsilí, aby získal paní Marselu zpátky. Ano, tušila jsem to. Bylo to logické, ale mozek nikdy proti srdci nic nezmůže. Protože srdce je iracionální a pokud jde o moje srdce,tak to nemá důstojnost. Dnes večer krvácelo tak jako už dlouho ne. Stačil pouhý pohled, stačilo slyšet jeho hlas a cítila jsem se tak slabá. Moje srdce nechce přijmout logiku mého neštěstí. Je jakoby imunní vůči všemu co mi kdy pan Armando udělal. Chová se zrádně, protože krvácí i když ho vidí a nemá schopnost  rozpoznat jeho zrádné srdce i když ho má před sebou.Vím že musím být hodně silná, jak mi říká moje maminka. Bude to šest měsíců v pekle!!! Musím od něj co nejdál a také chci dodržet slib, který jsem dala jí. Protože je to způsob, jak dodržet slib, který jsem dala sama sobě. Způsob jak si zachovat důstojnost. Jen se modlím, aby on zanechal těch svých slov, toho svého pohledu. Obojí mi velmi ubližuje. Modlím se aby pochopil, že přes to všechno co k němu cítím jsem už dávno zavrhla jakoukoliv možnost, že bych s ním mohla něco mít.


Poté, co Armando hledal přáníčka pro Betty v odpadech:
 

Dnes večer je prostředí, ve kterém píšu svůj deník jiné než jindy. Nemůžu ho nechat u nás doma, takže si ho teď musím psát tady, ve své kanceláři. Prostředí které bylo jeho, které bylo moje, naše.Ale je to smutné prostředí a dnes ještě víc, protože mi znovu ukázal že to co jsme prožili, že to co ke mě cítil nebylo víc než.... než odpadky! Touto dobou už všechny vzpomínky a pozornosti které byly mým životem leží na místě, na kterém podle něj ležet mají.V popelnici. I tak musím pokračovat stejně va svém úsilí pohřbít celou svou minulost a pohřbím ji přesně tak, jak si zaslouží. Spoustu metrů pod zemí, bez rakve, bez nápisu a jmen, aby se o ní nikdo nedozvěděl. Aby zmizela ze světa jednou provždy a já neměla příležitost nosit ji tam květiny nebo ji oplakávat.


Den, kdy Armando odjel na cestu do Caracasu:
 

Jeden měsíc bez něj. Proč mě tak bolí pomyšlení na to, že ho měsíc neuvidím když tohle všechno by mělo být o tom, abych ho nemusela vídat po zbytek života. Vím že prožívá velmi těžkou životní etapu a nevím to jenom proto, že mi to řekly karty. Vím to!!! Cítím to!!! Dneska večer se mi zdál moc zoufalý. Už neví jak se mnou manipulovat a vím jaké problémy mu to musí způsobovat ve vztahu s paní Marselou. Myslím že je pro všechny tři nejlepší, že odjede. Dnes mi začíná nový den v Ecomodě. První z následujících třiceti, bez něj. Doufám že s každým uběhlým dnem, budou pomalu mizet moje chutě vidět ho. Jenom žádám, aby až se vrátí, aby bylo všechno jinak, aby mi nevadila jeho nepřítomnost a aby... aby se on přestal snažit se přesvědčit mne, že mě miluje. Přeji si až ho uvidím příště, abych ho vnímala jako něco co bylo a co umřelo a aby mě jeho přítomnost nevyváděla z míry.